Co znamená "jíst normálně"?

30.11.2017

Svět výživy je na první pohled velice komplikované místo. Je to dle mého názoru zvláště proto, že ve stravování neexistuje jedna správná cesta a také proto, že se tento obor neustále vyvíjí a vyplouvají na světlo stále nové poznatky.

Dalšími skupinami, které ovlivňují náš názor na výživu, jsou bezpochyby média, tlak společnosti (být nejkrásnější, nejzdravější, nejúspěšnější a já nevím, co všechno), miliony "stoprocentně fungujících" diet, trend ideální postavy (která je, mimochodem, dost často za hranicí přirozené váhy), blogeři (někteří inteligentní, jiným bych nejraději zakázala publikovat), naši přátelé, rodina... Není se tedy čemu divit, že se v tom nepřeberném množství informací a názorů nevyznáme. Než se tedy pustíme do složitějších výživových témat, ráda bych vám objasnila, co že to vlastně znamená "JÍST NORMÁLNĚ".

Hodně se mi líbí jedna definice, která říká: Jíst normálně znamená neztratit rovnováhu mezi kalorickým, nutričním a emočním významem jídla a jinými životními hodnotami. Znamená to nenechat myšlenky na jídlo a zevnějšek ovládnout náš život, naše myšlení a naše vztahy.

No, pokud z ní nejste tak nadšení jako já, tak úplně zjednodušeně bych to shrnula tak, že jídlo je nutný zdroj energie (více či méně pro nás přínosný), ale nikdy by se nemělo stát naší jedinou prioritou.

A v praxi to znamená následující:

  • Být schopen jíst, když mám hlad. Vnímat pocity hladu a akceptovat je, podobně jako další základní vlastní potřeby a pocity.
  • Být schopen vybrat si jídlo, které mám rád, a do sytosti se ho najíst. Ne jen proto, že si myslím, že bych měl.
  • Být schopen se trochu omezit ve výběru jídla. Počkat si na to pravé, ale neomezovat se zase příliš dlouho.
  • Dovolit si někdy jíst, protože jsem šťastný, smutný, unuděný nebo proto, že se cítím dobře. Vnímat občasné spojení jídla s emocemi, ALE neřešit emoce jídlem často nebo stále.
  • Někdy se najíst dost a chtít i víc. Někdy se přejíst až k pocitu nepohody. Svět se nezhroutí, pokud se občas přejím. Není třeba se za to trestat či mít pocity viny.
  • Věřit vlastnímu tělu, že "chyby" v jídle zvládne.
  • Nechat na talíři pár sušenek (či jiných dobrot). Umět odložit "odměnu" na další den, neuteče nám.
  • Věnovat jídlu pouze určitý omezený čas a pozornost. Jídlo by nemělo ovládnout naše myšlení, soustředění na zájmy a učení. Jídlo je pouze částí našeho dne, ne celou jeho náplní.
  • Jíst pravidelně, jak mi to osobně vyhovuje. Někdo jí pouze 3x denně, jiný 6x denně a obojí je správně. Záleží na osobních preferencích, životním stylu, sportovním vytížení, zdravotním stavu atd. Je však dobré vědět, co vyhovuje vám, a tak jíst každý den.



Zdroje: Papežová, H. (2012). Začarovaný kruh anorexie, bulimie a psychogenního přejídání a cesty ven?!. Praha: Psychiatrické centrum.